30.OVS - Úpa 2014 - kronika

Termín akce: 
08.03.2014 - 15.03.2014

Sobota:  

V 8:00 jsme se sešli na ČD. Když jsme vyjeli, dojeli jsme na první zástavku a po 15 minutách nám přišel průvodčí říct, že se vlak rozbil a odtáhnou nás do Liberce. Po hodině jsme tedy znova vyráželi z Liberce. Po pár hodinách jsme dojeli na zástavku, kde jsme čekali hodinu na další vlak. Na zastávce jsme potkali Vigyho bratra. Mezitím, co jsme čekali, tak jsme blbli a snažili jsme se dostat z izolepových pout. A po hodině jsme odjeli. Když jsme dojeli do Trutnova, obešli jsme náměstí a měli jsme na 15 minut rozchod a pak jsme odjeli autobusem do Úpy na Spálený mlýn. Pod kopcem jsme vystoupili a odnesli věci do chalupy, tam jsme se najedli a zahráli pár her a šli spát.

Neděle: 

Ráno jsme vstali a naštěstí jsme neměli rozcvičku. Pak jsme měli snídani: Vánočka, všichni byli nadšení. Po snídani jsme hráli hry. Když služba dodělala nádobí a dorazil Blábol, šli jsme na výlet. Na výletě jsme šli do kopce na Cestník, kde se Šerpa projel v klouzačce králíka. Vypadalo to vtipně, vypadalo to, jako kdyby ho králík porodil. Od Cestníku jsme šli na Pomezní hřeben, když jsme tam došli, vyhlídli jsme do Polska. Po cestě zpátky jsme se najedli a potkali Blábola nahoře nad sjezdovkou a pak sběhli dolů. Odpoledne jsme hráli hry, zahájili Úpaiádu, mapovali území kolem chaty a nosili sníh. V těchto disciplínách vyhrála skupina Vigyho, po těchto disciplínách začalo zahájení mluvené Bodiem z okna. A Následovala disciplína v běhu, ve které zvítězil Vigy, za ním byl Alf. Mezi koncem běhu a večeří se hrály deskové hry. Po večeří jsme si opakovali uzle a luštili morseovku. Po vyluštění jsme si šli vyčistit zoubky a spát.

Pondělí:

Přišlo pondělí a s ním i rozcvička, které se mnozí obávali. Nakonec to však byla rozcvička přiměřená a my se mohli pustit do snídaně, kterou pro nás přichystal Alf (Martin). Ten se nám přiznal, že když nad ránem měl namáčet vločky, místo 2,5 kg namočil celý dvojnásobek této suroviny. Ano, ke snídani byl kontroverzní pokrm zvaný poridge. Po zalepení našeho trávicího ústrojí jsme se vrhli na exkurzi na Pomezní boudy. Zde se Šerpa (téže zvaný Hasič či Spilla) rozpomněl, že tuto obec již kdysi navštívil a varoval nás, že ve zdejší samoobsluze obsluhuje stařec nerudné povahy a jeho ceny příliš kreativity také nepochytily. K dispozici byly pouze produkty ceny 20 a 30 Kč až na pár (doslova) výjimek. Odtud jsme se vydali na hřiště před jeden hotel, kde jsme na zdejším vybavení provedli několik zatěžkávacích testů a zahájili zápas v ultimate frisbee (cestou jsme potkali stádo „bizonů“, tímto zdravím Patrika – Dundeeho). Zápas byl v prvních chvílích celkem nerozhodný, ale po minutě a půl už se Vigyho tým ujal vedení a po první polovině bylo skóre 6:2. Druhá půle přidala Vigymu 4 body a Alfovi bod jeden (a to Vigyho tým hrál asi 20 minut 2. půle v oslabení). Odebrali jsme se zpět na chatu, kde jsme předváděli své umění v tomto netradičním sportu. Hod na cca 25m vyhrál David a druhou pozici si připsal Riki. Překvapením byl domorodec Jáša (5 let), který obdržel bramborovou medaili. Zde opět figuroval Šerpa, který, ač se to zdálo takřka nemožné, talířem taranoval saunu a tím se dostal jako jediný účastník do mínusu. Zajímavé kousky ale předvedli např. i Alf s Klíčníkem. Prvnímu se příliš nedařilo dohnat talíř kutálející se z kopce a druhý zmíněný talíř „opláchl“ v potoce. Večer byl zpestřen návštěvou zdejší, již zmíněné sauny.

Úterý:

Vstali jsme o půl hodiny dříve, udělali lehčí rozcvičku a nasnídali se perníku a chleba s marmeládou. Chystali jsme se na naší „střechu“ Čech, na Sněžku. Z této výpravy měla část osazenstva lehké obavy, diplomacie ale zvítězila a my se mohli vydat na cestu. Aby to nebylo jen tak, většina cesty byla namrzlá, což přijala výprava s rozporuplnými pocity. Někteří to přivítali jako příležitost si osvěžit znalosti bruslení, jiní to viděli jen jako vidinu snadné zdravotní újmy. Výšlap byl zpestřen i „závodem“ s kolemjedoucí dodávkou, který jsme vyhráli. Tato perlička celé akce byla také pečlivě dokumentována, takže mnoho hrátek lidí s ledem a ledu s lidmi se dochovalo ve filmové či fotografické podobě. Nakonec jsme na vrchol došli bez větších problémů už před 12. hodinou, nějakou dobu jsme zde pobyli a vydali se k sestupu. Hned po několika metrech se partička skautů rozhodla zkrátit si zatáčku sjezdem po ledu. Tady si následky odnesl Seržant, který úsek sjel po zadku a přejel několik nerovností, čímž si přivodil několikaminutové bolení hýždí. Ale to nejhorší nás teprve čekalo. Asi kilometr celkem prudkého klesání po namrzlé ploše každý zkusil překonat vlastním způsobem. Zajímavě to udělal David, který část úseku přejel po zádech. Posíleni svačinou jsme se vydali dokončit sestup. Tady se Šerpa rozhodl rozloučit s tímto vrcholem tak, že si asi padesátimetrový úsek rozhodl sjet po zadku (dokumentace bude přiložena v galerii akce – snad) ale to nebylo naposled. Po překonání dalších kilometrů jsme narazili na prudký sráz – jako stvořený pro válení sudů a jiné pohybové aktivity. Tady jsme provedli několik závodů o sladké odměny, nebyla nouze ani o pády a tahanice (ehm, ehm). Šerpa byl tímto srázem natolik nadšen, že konstatoval, že by ho chtěl domů (toto je speciální jednotka míry atraktivity lokalit a budov). Navrátili jsme se na chatu a navečeřeli se polévkou a sekanou s bramborami. Tento den byl celkově na jídelní chody velmi bohatý, nad čímž nejednomu členovi osazenstva zaplesalo srdce a žaludek. Konec nastavila večerka zkrácená o půlhodinu.

Středa:

 K snídani jsme měli poridge (naštěstí studený). Odhlasovalo se to den předtím. Byl to napínavý souboj a – jak už jsem říkal- zvítězila studená verze tohoto pokrmu (i když podle mě to bylo předem jasné). Po lepivé snídani si jedna posádka šla zahrát elektrárny, originálně Vysoké napětí. Asi 15 minut nám Bodie vysvětloval pravidla. (Některým) hráčům trvalo delší dobu, než pochopili pravidla hry (zvláště mě). Draží se elektrárna, a když ji získáte, koupíte palivo, na které jede – ropa, uran, uhlí, odpad. Některá elektrárna vytopí více, některá méně, např. dvě ropy na jeden barák. Lepší je třeba jeden uran na pět domů. To je samozřejmě výhodnější, ale dražší. Pak se kupují domy, které máte vytopit. Za každý vytopený dům dostanete peníze na kupování elektráren, paliva a domů. A poslední informace: když to zaokrouhlíte, tak ta hra trvá tři hodiny! No, a to je o elektrárnách vše!

K obědu byl zeleninový vývar, ve kterém byl špatně rozpuštěný bujón. Po krátkém poledním klidu jsme se rozdělili na ‚mlýnkové  skupiny‘. Jak jste jistě uhádli, v mlýnkových skupinách jsme vyráběli vodní mlýnky. Měli jsme hodinu čas. Po dlooooouhé a namáhavé práci, jedné velké chybě, množství sprostých slov a perníku jsme to dokázali! Den jsme ukončili dobrou večeří: uzeným masem a knedlíky (mňam, mňam). Po večeři se hrála inteligenčka, na kterou jsem s pár dalšími věnoval sušenku. Hráli všichni a nakonec jediný, kdo nic nedostal, byli seržant s Mlejnkem. Dobré zakončení dne!

Čtvrtek:

Ve čtvrtek jsme měli barevnou snídani a to růžovozelenožlutou buchtu. Po snídani v barvě duhy jsme vyrazili na 15kilometrovou tůru na Rýchory. K svačině jsme měli tatranku a mrkev. Cestou jsme viděli ptáky, kteří se slétali nad jedním místem Na jedné zastávce jsme našli papírek s nápisem, že je ta Rýchorská bouda zavřená. Byl to buď špatný vtip, anebo už byl papírek starý, protože měli otevřeno. U chaty jsme vázali uzle poslepu a zahráli hru. Také jsem tam našel rugbyový míč. V lese jsme hráli na myslivce. Pak jsme seběhli do města, tam jsme udělali nejnezbytnější nákupy a pak jsme odjeli ke Spáleňáku (Spálený mlýn) a vyzvedli jsme poslední zásoby. K večeři bylo rizoto. Po večeři jsme ve dvojicích stavěli mosty ze špejlí a na závěr jsme šli do sauny.

Pátek:

A máme tu pátek. Jako každý den kromě neděle byla rozcvička. Na rozcvičce jsme dělali kotrmelce. K snídani byli Corn-Flaky s barevným mlékem. Po snídani hráli někteří Elektrárny (ti co to nehrály předtím). Po obědě jsme dělali zatěžkávací testy mostů a posledních pár disciplín do Úpaiády. Jako sladkou tečku za celým týdnem jsme si ukuchtili skvělé palačinky na mnoho způsobů (3 druhy marmelády, česnek, strouhaná jablka, barevné palačinky) a každý si zkusil alespoň jednu palačinku udělat a obrátit ve vzduchu. Všichni jsme se palačinkami úspěšně „zaplácli“ a před spaním jsme si vyslechli vyhlášení výsledků Úpaiády. Zvítězil David, za ním byl Vigy, Alf, na čtvrtém místě Mlejnek a pátý Pirát. Všichni (včetně posledních) byli náležitě odměněni a pak jsme se odebrali ke spánku.
 

V sobotu nás probudil déšť a vítr (ještě, že už jedem domů), posnídali jsme upečený perník, uklidili chatu a vyrazili na bus. Vše jelo podle plánu a tak jsme asi v 15:30 dorazili domů do Liberce.

Sepsal: Klíčník, Rebit, Pirát

Štítky: