Smečka na běžkách

Poprvé po mnoha a mnoha letech vyrazila Smečka na běžky do Jizerských hor. Sešlo se nás devět: 3 vlčata, 3 skauti a 3 dospěláci. Tak polovina účastníků stála na těch čertovských prkýnkách poprvé nebo téměř poprvé a zpočátku to bylo znát.

Tak například Mlokovi se muselo zdát, že se octl na obrovské ledové a navíc šikmé ploše, na níž nelze udržet rovnováhu ani půl minuty. Neřešitelné trable pomohl snášet lepkavý červený vosk, ale i tak to byl souboj člověka s živlem. Mlok se nicméně stal hrdinou dne, protože na sobě za celou dobu nenechal znát ani známku rozčilení. Já bych po deseti minutách rozšlapal běžky a šel raději po svých…

Naše cesta mířila z Maliníku kanálem na Bedřichovskou přehradu. Bylo teplo, že nám sníh téměř tál pod nohama a kolem cesty tvořil nazelenalá sněhová jezírka. Na přehradě jsme se lehce posilnili a zamířili po zelené zpět do Bedřichova. Kluci se mezitím s běžkami docela sžili, takže zpáteční cesta nám uběhla o poznání rychleji. A to i přesto, že někteří experimentátoři zkoušeli vynalézt nové způsoby jízdy (tedy kromě jízdy po zadku, která vždy následovala…).

Tak vznikla jízda zvaná „koloběžka“. Zkuste si to: stačí na to jen jedna běžka. Na té jede jedna noha a druhá se odráží přímo o zem. Na Maliníku jsme pak měli ještě skoro tři čtvrtě hodiny čas, a tak jsme tento styl natrénovali všichni při hře na babu.

Konečně se objevil autobus, na který jsme se už těšili, ale byl tak nacpaný, že by při otevření dveří vypadlo několik cestujících, proto pro jistotu řidič ani nepřibrzdil. Ještě, že máme mobilní telefony a ochotné automobilizované rodiče. Jinak bychom tvrdli na Maliníku nejspíš ještě dnes…

Všichni zúčastnění nakonec přežili a těší se na další běžko-koloběžkovou výpravu, která nás čeká zanedlouho.