Víkend v Kristiánově

Oproti minulým letům jsme se po Slavnosti ticha ale místo domů odebrali na autobus, který nás dovezl na Českou chalupu. Čeká nás totiž společný pobyt se skauty v jizerskohorské (kdysi sklářské) osadě Kristiánov. To je z České chalupy ovšem pěkný kus cesty! Obzvláště úvodní část na Maliník byla dost výživná. Svítit baterkami nebylo povoleno, a tak nám nezbylo než se pekelně soustředit na cestu, která byla v tmavém lese sotva vidět. Každou chvíli se ozvalo nějaké „jau“, když kdosi nepozorný zakopl o dešťový kanálek jdoucí šikmo přes cestu. Zejména menší kluci téměř usínali za pochodu. Při vědomí je drželo snad jen ono pravidelné zakopávání. Naštěstí je před Blatným rybníkem nabral Marbuel do auta a posledních pár kilometrů jim tak ušetřil. To se to pak na chatě usínalo!

Víkend byl pohádkově prosluněný a i když bylo chladno, strávili jsme jej takřka celý venku. Skauty čekalo zahájení celoroční hry a vlčata se zatím pustila do mapování okolí a hledání dílů tajné zprávy, které byly záludně roztroušeny po celém Kristiánově. Nově vzniklé vlčácké šestky si při tom mohly vyzkoušet, jak jim jde vzájemná spolupráce. No – bude ještě na čem pracovat!

Před obědem jsme ještě stihli nalézt poutníka Lišáka, který nás snad dovede k ukrytému poselství na jakémsi posvátném místě. Problém je, že kdyby se dozvěděl, že to místo hledáme, vůbec by s námi nespolupracoval! On ho chce totiž najít jen a jen pro sebe. Je tudíž nutné být maximálně nenápadní. Nakonec jsme ho museli část cesty potají sledovat plížíce se „neslyšně“ za ním. Vigy to pak ale nějak nevydržel a s výkřikem se za Lišákem rozběhl. Následovala zběsilá honička a následné diplomatické jednání, při kterém Lišák konečně svolil, abychom jej doprovázeli. Hledali jsme Krop-Seffův kříž zapadlý uprostřed bažin porostlých hustníkem. Bohužel nakonec neúspěšně. Náladu nám spravil až pohled na nádherný západ slunce při cestě zpátky na chatu. Jednou se sem vrátíme a kříž určitě najdeme!

Na Jizerky padla tma a nás před večeří ještě čekala noční bojovka se skauty. Každý měl svůj papírek s nějakým barevným tvarem a stejný musel nalézt na území nepřátel. Bez baterky ani ránu! Starší skauti ovšem povětšinou nezvládli využít potenciál menších vlčat, a proto hra dopadla v závěrečném hodnocení spíše bídně. Večer jsme pak společně zpívali a hráli hry už uvnitř chaty. Jen krb nějak stávkoval a vůbec se nechtěl rozhořet, i když do něj přikládalo hned několik dychtivých vlčáků (nebo možná právě proto…)

Neděle se nesla už především v duchu úklidu a balení. Zpátky jsme šli už jen do Bedřichova a cesta utekla docela rychle a bez problému. V Bedřichově jsme pak měli ještě chvíli čas, který jsme využili k válení sudů z tamního prudkého svahu. Že to nebylo úplně šťastné se ukázalo, když pak některým bylo z toho koulení v autobuse blbě. Ale což, chybami se člověk učí…

Myslím, že víkend stál za to a už se těším na další!

Caesh

Štítky: