Navigamus

Sedmkrát byl Sindibád na moři, sedmkrát měl namále. Sedmkrát se popral s osudem. A jak se s osudem popral náš oddíl? Jak se popral s akcí konající se jednou za 3 roky (tzv. jednou za „vodácký rok“), s celostátním setkáním vodních skautů ČR Navigamus 2009? Řekl bych, že Sindibád by se za ně nemusel stydět.. Takže jak se to vlastně všechno semlelo..

Na toto významné skautské setkání se vodní skauti z celé republiky těší dlouho dobu a je jakousi odměnou za oddílovou činnost. I my se dlouho těšili a proto jsme byli moc rádi, když jsme se ve čtvrtek 4. Června mohli v hojném počtu sejít na vlakovém nádraží v Liberci. Vláček nás zavezl do České Skalice, malého východočeského města známeho například díky muzeu Boženy Němcové. To však nebylo naším cílem – V těsné blízkosti města totiž leží přehradní nádrž Rozkoš (nazývaná často Východočeským mořem), kde se letošní setkání VS konalo. Po absolvování složitých obštrukcí a instrukcí jsme konečně, ozbrojeni visačkami, mohli vstoupit hlavní branou do areálu kempu. Ten byl rozdělen na stanové městečko, kam se nikdo bez ID kartičky nedostal, a dále na čast jídelní, záchrannou, SOS a v neposlední řadě část čajovnovou a hospůdkovou. Program byl však tak nabitý, že dostat se do čajovny v době jiné než večerní bylo téměř zhola nemožné. Zpátky ale k programu. Čtvrteční večer byl ve znamení ubytovávání, zahajovacího nástupování ale také s prostředím seznamovávání a dooblékávání. Přivítalo nás totiž počasí na tuto dobu ne tolik obvyklé a chtěné – 6 st. C, déšť a větrno. Skaut je ale tvor přizpůsobivý, tak nám počasí ve finále zas až tolik nevadilo.

V pátek ráno začal program plaveb. Přístavy a oddíly z jednotlivých měst si pro ostatní účastníky připravily aktivity, za které děti sbíraly křížky do svých kartiček, a pokud jich měly dostatek, za odměnu dostaly maskota Navigamu 09 – Krásného plyšového Velblouda. Bylo jich jen 100, v našem oddíle se zabydleli 4 a po prvním dni programu plaveb se stihly rozdat jen 3. Nebylo to zkrátka jednoduché. Páteční odpoledne bylo převážně vodní, konala se velká hra „Dary pro Emíra“, ve které posádky soutěžící za jednotlivá města (Maskat, Kalikat, Zanzibar, Karáčí, Aden, Mombasu a Džiddu) sbírala na hladině Rozkoše různé předměty, které na břehu kompletovaly a předávaly jako svůj dar pro Emíra. Naše město – Maskat v něm získalo nejvíce bodů, v přepočtu na obyvatele města však skončilo až na 4. místě celkově. Po velké hře následovala večeře, nástup a koncert skautské kapely Žito. Unaveni, plni dojmů jsme rádi ulehali do tepla spacáků..

Sobotní den pro nás byl motivačně asi nejpodstatnější – Ve hře bylo stále ještě 97 velbloudů a dopoledne se konaly 2 závody, pro nás důležitější hlavně ten druhý – Závod plachetnic a závod rychlostních pramic v kategoriích vlčata/žabičky, skauti/skautky a rověři/rangers. Byla pořádná zima, proto jsme po závodě byli moc a moc rádi, že můžeme do tepla.. Abychom si to ale zasloužili, ukázali jsme posádkám z celé republiky, že na tom ještě nejsme tak špatně.. Konkurence byla veliká, v kategorii skautů bylo 17 posádek, v kategorii roverů dokonce 20 posádek z nejrůznějších koutů naší země. Za skauty skončila 3. naše posádka ve složení Xanda, Tatanka, Blábol, Melounek, Kuba, Třešňák a Dominik, za rovery skončila 2. posádka složená z účastníků čekatelského kurzu Námořní Akademie – z Liberce Question a Marbuel, z Jablonce Krtek, z Mimoně Rusi, z Plzně Šéfka, z Vysokého Mýta Luďa a z Chebu Šťoura. Následoval vynikající oběd a pokračování programu plaveb. Aktivit bylo hodně, času a velbloudů méně.

Odpoledne uteklo jako voda a po večeři a nástupu následovala oblíbená tradice – Benátská noc. Na vodu se spustila všechna plavbyschopná plavidla, osvětlená lampiony, svíčkami a baterkami nejrůznějších barev, a vytvořila šňůru, která při pohledu ze břehu tvořila nezapomenutelnou podívanou. Organizátoři setkání si pro nás také připravili překvapení, v podobě „vznášejících se hvěz“.. Ty nás doprovodily do tepla stanů a do říše snů..

Neděle začala o něco dříve, aby se stihlo vše potřebné. Po snídani proběhl bleskový ranní nástup, z něj se posádky odebraly na další Navigamovou tradici (od prvního Navigamu, kt. měl za téma Vylodění spojenců v Normandii) a to vylodění, po jednotlivých městech na břeh. Je to ukázka sehranosti, rychlosti a umu jednotlivých posádek. Ihned po vylodění a vytažení pramic z vody se konal závěrečný nástup, který mohl nabídnout vyhlášení závodů, her, udělení ocenění a nastínění tématu dalšího Navigamu (ročník 2012, aneb sté výročí od ztroskotání.. čeho?). Se zvoláním posledního A – Hoj se účastníci chtě nechtě odebrali ke svým stanům, dobalili, slzičku uronili, velbloudy čapli a směr nádraží odpochodovali..

Myslím, že i přes nepřízeň počasí se Navigamus 2009 velice povedl, a už teď se těším na ten, který bude za 3 roky.. A Vy?

Fotky naleznete v oddílové fotogalerii.

Sepsal Question