Vlčácký podzim - velký souhrnný zápis

Výprava na Jezdce
Vlčácký podzim byl nabitý výpravami a akcemi různého typu. V září jsme byli požádáni o záchranu princezny, kterou jsme pak nosili po Jizerkách (ještě že nebyla moc těžká!). A přibyli nám dva nováčci Tibor a Fanda. Doufáme, že se jim u nás bude líbit.

Podzimní dvoudeňka
Pak následovala tradiční Podzimní dvoudeňka a potvrdila svou přezdívkonosnou moc, tentokrát dokonce dvojnásobně! Předstoupí Honza a zařadí se Mlejnek, předstoupí Tibor a zařadí se Mlok. Putovali jsme noční Starou poutní cestou z Oldřichova do Ferdinandova a zažili přitom hned několik pozoruhodných situací. První byla, když Mloka, tehdy ještě Tibora, převrátil těžký batoh do tůňky vedle silnice. O pár kilometrů později mokrý Mlok nalezl mloka skvrnitého. A to nejzásadnější: objevili jsme „Jiskřivou cestu“! A neprozradíme, kde je, ha! Jiskřivá cesta se vyznačuje tím, že člověku lítají od nohou jiskřičky, jak po ní kráčí. Tajemný úkaz!

To ale není zdaleka vše důležité, co se na výpravě odehrálo. Do Knihy výzev a rekordů jsme zapsali dosud nejpozdnější spaní venku. Pravda, kryla nás stříška pergoly, ale pořád to bylo venku a rozhodně nebylo zrovna 2x nejtepleji. 15. října - no, určitě to ještě překonáme. A také začala měsíční velkolepá sázka, kdo vydrží úplně bez sladkostí. Vlastně jsme tím začali plnit zkoušku Modrého šípu odříkání, aniž bychom si to vůbec uvědomili.

Předávání vlčat
Další týden následovalo loučení. Hned 11 starších vlčat, tedy více než polovina, opouští smečku a stávají se z nich skauti. Všichni si zavěsili barevnou stuhu se svým jménem na Vlčáckou totemovou hůl a zapsali se do Žluté pamětní knihy. Snad se jim bude u skautů dařit a na Smečku budou vzpomínat především v dobrém!

Drakiáda
O 14 dní později jsme uspořádali po dlouhé době Drakiádu. Vyrazili jsme do Vratislavic nad Mojžíšův pramen a měli jsme štěstí. Bylo krásně a větrno, draci lítali, div, že nepřetrhali všechny provázky. Davidův drak se nakonec dostal nejvýš, jelikož jsme v průběhu dvakrát navazovali další provázek. V různých disciplínách ale nakonec zvítězil v součtu Tomáš a získal hlavní cenu: parádní bublifuk. A tak nakonec nad údolím s výhledem na Ještěd místo draků lítaly obří bubliny.

Slavnost ticha
Ať už se nám to líbí nebo ne, léto nás už definitivně opustilo a podzim se také přelévá z teplejších dní do těch spíš chladných. Je čas rozloučit se s vodáckým rokem, je čas na Slavnost ticha. Letos byla zpestřena o naší sázku nejíst sladkosti, čili ne všichni si pochutnali na větrníku, kterým přivoláváme jarní vítr, aby na nás po zimě nezapomněl. Naštěstí jsme našli alternativu, která do kategorie sladkostí nezapadá, a nepřišli tak úplně zkrátka. Nakonec, nejde přeci o to, nacpat si břuch! Co bylo ale obzvlášť pozoruhodné, letos nám neshořel jediný lampión! Jak se také ukázalo, ne každý zvládne na chvíli se zdržet slov. Někteří melou a melou a přikázat si, aby se to zastavilo, je pro ně nějak obtížné. Možná je příště vylodíme, ať je aspoň nějaká sranda. Viďte M a V?