Po obnovení Junáka... (1968-1976)

1968

Obnova Junáka sjezdem v pražském sále Domovina. V Liberci Taktik 27.března svolává první oddílovou schůzi oddílu vodních skautů, kterému je přiděleno číslo 10. Schůzka oldskautů je pak 17.dubna. Oddíl opět vede Kápi, přístavní jsou Racek a Taktik. Letní tábor je putovní po Jizeře z Malé Skály na původní tábořiště v Klášteře Hradišti. Přes nejasnou situaci po srpnové invazi jsou na podzim přijata děvčata a vzniká i smečka vlčat.

1969

Vzniká 10.přístav vodních skautů Maják Liberec. Všechny oddíly se účastní jednotného tábora na rybníku Špinka. Okresní závody vesměs vyhrávají členové 10.ovs. Na podzim vzniká oddíl žabiček.

1970

Chmurno nás drží pohromadě (na Slovensku je již Junák rozpuštěn). Vlčata vyhrávají okresní kolo Závodu vlčat o totem náčelníka a postupují do kraje. Srazu kapitánů a kapitánek ve Světlé nad Sázavou se zúčastňuje Maják jako jeden z nejsilnějších českých přístavů (k 31.12.1969 v Ju­náku 140 oddílů vodních skautů, vodních vlčat a žabiček!). Kapitán přístavu O. Kovářík – Kápi, přístavní J. Bartoš – Tik, K. Ptáček – Racek, kapitán oddílu skautů F. Ščerbák – Bílá Gorila, skautek A. Ščerbáková – Anička, vlčat V. Cvrček – Vezír, žabiček V. Rulcová – Andílek. Tábor je přímo proti zámku Orlík. Jeho program je nabit stmelujícími činnostmi, i když oddíly táhne k samostatné práci (NeptunTimes, objeven Žmlv, protiponorková hudba). Při posledním táborovém ohni si slibujeme, že se za dvacet let na tomtéž místě sejdeme děj se co děj. Po táboře končí 31.srpna Junák a tím i přístav svou činnost.

1971

Oldskauti Majáku – Mroži se dále scházejí jako tzv. Rhytmicaclub, případně Spojené loděnice Vodomilské, týdně vydávají NeptunTimes, plánují stavbu pontonového hausboatu Missipissi. Hledají místo, kde svou činnost nějak obnovit. Vydávají samizdat 25 let vodních skautů Liberec.

1972

20.ledna (viz. rok 1946) začíná vyjednávání s kanoistickým oddílem TJ Lokomotiva a vzniká FLOTILA MLÁDEŽE, ZÁKLADNA KO TJ LOKOMOTIVA LIBEREC. Jako vedoucí přecházejí téměř všichni OS či kapitáni spojení s chlapeckým kmenem, jádro tvoří vlčata a nábor chlapců ze Skloexportu. Schůzky na přehradě v klubovně kanoistů. První společná nadílka lesní zvěři, první boj o Severní pól. Posádky Kon-Tiky, Spray, Paprsek, Pelican. Hlavní vedoucí (lodivod) Jiří Bartoš – Tik, dále Racek, Fous, Červený, Nalym, Bici, Míša, Wimpy, Sekula, Vezír, Féfi, Kanonýr, Pedro, Sunar, Čochtan, Plácek, Terč, Bizon, Huspenina, Rys…

Dívky s Aničkou se organizují v LIBERECKÉ VLASTIVĚDĚ.

1973

Základ posádek Civetta, Kon-Tiky, Pelican, Bounty, Endeavour, Fram (vždy od jiného písmene abecedy, vždy jiné barvy podle číslicové vlajky kódu). Oddíly zvané mužstva, kormidelníci kapitány, člunaři bocmany, všichni dospělí jednotně lodivody. Ideologický nátlak, vstup do ODDM. Výjezd na Rujanu. Název PIONÝRSKÁ FLOTILA LIBEREC. Letní tábor putovní po Lužnici, konec na Orlíku, obnoven kontakt s příbramskými skauty. Obnoveny modré košile.

1974

Tábor na Baltu se dvěma jachtami Alicí a Bel Ami. Kroje doplněny o bonbonky. Definován znak vycházející z barev Majáku – bílá kotva na modrém poli ve žlutém záchranném kruhu. Vlajka vznikla otočením vlajky Majáku o 90 stupňů a změnou na plamenec. Oddíly přejmenovány na fregaty – F1 a F2.

1975

Získána současná klubovna po potápěčích, zakoupen motorový člun, nové stany, lodě, první námořnický ples Flotily, tentokrát v Jesenném. Rozchod s kanoisty, vydán Statut a změněn název FLOTILA – KLUB VODÁCKÉ A JACHETNÍ TURISTIKY ODPM LIBEREC. Členové admirality skládají zkoušky vůdce malého plavidla. Přivezeny matrosky od polských harcerů a změně kroj – prakticky úplný krojový předpis vodních skautů z roku 1970. Spolupráce s jachtaři TJ Delfín. Tábor na Lužnici a potom na Orlíku – Špenátová zátoka s oplachtěnými pramicemi (třídy LF).

1976

Založena fregata F3 – roverská (instruktoři), členové admirality se stávají trenéry jachtingu. Letní tábor ve třech bězích roverský, skautský a rekreační pro děti Skloexportu (Vltava a Orlík – Vilemína). Tik odjíždí pracovně do Tunisu. Hlavním lodivodem Vezír.