Výprava Kryštofovým údolím

Termín akce: 
06.03.2011

Ani jsem nečekal, že se sejde ráno tolika národa, a tak jsme v šesti vyrazili k nástupišti. Leoš zavelel na Drážďany, a tak jsme nastoupili do správného vlaku. Velice vstřícný průvodčí nám ale v Andělské hoře zastavit odmítal, tak jsme vystoupili až v Chrastavě. Po asfaltce jsme se ale do Andělky stejně dostali a z výšky okoukli naši..... srub. Cesta na Kryštofák byla po povodních stále neopravená a tak nás žádná auta nerušila. Shlédli jsme ale podél cesty výtvory lidské. Smetiště od flašek, přes elektroniku, až po zbytky auta, které zde někdo vyvrhnul. Tatanka našel v potoce poklici od auta, a tak kluci zkoušeli chvíli hráli frisbee. Poklice ponedlouho skončila tam, kde byla nalezena a pokračovali jsme dále. Na hodinkách se objevil čas 9.45 a tak to vypadalo, že bychom mohli stihnout Orloj v kryštofáku na náměstí.

Čas se blížil, a naše tempo zrychlovalo, protože náměstí stále nebylo na dohled. K orloji jsme nakonec došli asi 3 minuty po celé, ale žádný pohyb vidět nebyl. Zato cedulka na dveřích orloje oznamovala, že oprava nefunkčního orloje bude někdy na začátku března. Tak jsme se po malém neúspěchu alespoň nasvačili a trochu se vyblbli na dětském hřišti. Bylo skoro jedenáct a už jsme stoupali údolím do Křížanského sedla. Cesta na sluníčku příjemně ubíhala a než jsme se nadáli, byli jsme v sedle. Zde už byl sníh, a tak jsme se zase posilnili čajem a zbytky stravy od maminky. Na sněhu jsme si zahráli hru hrad, která skončila remízou a pokračovali jsme dále na Ještěd. Cesta sněhem a lesem byla poněkud chladivá oproti příjemnému slunnému výstupu do sedla, ale zahřálo nás stoupání do kopce. Množství sněhu okolo přibývalo a na dalším turistickém přístřešku jsme dopili zbytky teplého čaje. Znenadání se zde ocitla další výprava, která nás mlčky přešla a do svačiny se pustila o pár metrů dále. Provoz pak naštěstí utichl a mohli jsme pokračovat v cestě za vrcholem. Čůča si začínal stěžovat, že nestihne flowin. Cestou z malého ještědu Citróna napadlo, že skákání do sněhových závějí by mohla být zábava. Za chvíli se přidal i Leoše a Martin. Klesání se po chvíli zase změnilo ve stoupání, a tak i zábavné skákání do závějí už bylo namáhavé. Naštěstí se před námi rozestoupily stromy a my došli na výpřež. Čůčo si stále stěžuje, že nestihneme jeho trénink flowin. K cíli nám zbýval už jen kousek a tak jsme hned vyrazili. Červená turistická nás vedla k cíli. Ne však všechny… Martin nešel po cestě, ale lesem podél cesty. Nejspíš vypil večer příliš mnoho energetického nápoje Monster, a překypoval silou. Že by zde byla spojitost M? Martin a Monster? Z výpřeže na Ještěd to už nebylo daleko, a tak jsme se mohli v cíli netradičně vyfotit ne na vrcholu, ale u Marťana, který sem byl přemístěn od radnice. Čůčo již přišel o zbytky naděje, že stihne trénink. Nyní se již blížil krásný závěr akce: klouzání po sjezdovce. Po překonání úvodního suťového pole jsme se konečně dostali na sjezdovky, a variace poloh neznala mezí. Hlavou z kopce, zadkem dolů, po břiše, na batohu atd. Sjezdovka byla krásně klouzavá a tak jsme do cíle dojeli v rekordním čase. Cesta od lanovky k parkovišti byla místy ledová, což přímo vybízelo ke klouzání na nohou. Byli jsme svědkem nejednoho pádu na kostrč. Myslím, že dokonce dvou. Do cíle celé výpravy jsme došli přesně podle harmonogramu, a to krátce po třetí hodině. Čůčo nabyl optimismu – nejspíš stihne flowin. U tramvaje jsme se rozloučili a prchali dále k domovům.

Všechny Zipovi fotky: http://zip31.rajce.idnes.cz/…ovym_udolim/