Ohře – putovní část tábora 31. oddílu vodních skautů

Den první: Liberec – Tršnice u Chebu

Konečně je to tu! Prázdninová pohoda skončila, první táborový den nastal. Na libereckém vlakovém nádraží se 6. července v ranních hodinách sešla pochybná skupinka nedočkavců (vedená pohlednými stewardy Marbuelem a Necoolem, pozn. redakce), zamířila směr nástupiště osm a tři čtvrtě a po několika hodinách vláčkem dorazila do Tršnice u Chebu, malebné vesničky na horním toku Ohře, říční kilometr 235,2. Na místě je čekal černý Nissan Navarra, hromada lodí, postavené stany a dokonce řidič Zip a navigátor Question. Skupinky se bouřlivě přivítaly, do vody naházely a všichni šli zahnáni deštíčkem spát.

Den druhý: Tršnice (235,2) – Šabina (211,2)

Po pozdravení sluníčka se osazenstvo kempu rozdělilo do posádek, naskákalo do všeho, co dno mělo a vyrazilo směr po proudu. Čekalo nás 24 kilometrů, které utekly jako voda. Sluníčkem prosvícené dopoledne rychle uteklo a tak jsme mohli v Kynšperku obědvat. Překonali jsme první vodní dílo a za mírného mrholení dopluli do Šabiny. Dosyta navečeření probírali kluci (rozdělení na dvě skupiny) stezky a kilometráže, co probírali po večerce však už nevím. Já usnul brzy.

Den třetí: Šabina (211,2) – Loket (190,1)

Krásné ráno plné sluníčka nás vyzvalo na rozcvičku, přeběhli jsme proto místní houpací most a zacvičili si. Díky nástupu, který byl rychlejší formou jsme trhli rekord v balení a směr oběd jsme vypluli již v půl desáté. Jen co jsme ale opustili Zipa s autem, sluníčko se schovalo a my byli mokří jak zdola, tak zhora. Pršet přestalo až během oběda v Kynšperku nad Ohří, kde nás čekal Zip s autem. Déšť jsme zahnali Rebelovým zpěvem, možná by měl Vezír vymyslet nové karavany, protože s těmi starými si Rebel hravě poradí. Bez deště a s jednou zastávkou na krásném jezu v Lokti jsme dopluli do tábořiště, kde nás k překvapení všech čekaly postavené stany. Některé tyče měly, jiné ne, o tom ale jindy. Po večeři jsme se vydali na výlet do Lokte, nástup si střihli na dětském hřišti a taktak jsme stihli večerku. Tu však neznali místní „vodáci“, kteří hodlali hulákat až do čtyř do rána.

Den čtvrtý: Loket (190,1) – Hubertus (169,6)

Ráno jsme jim proto oplatili stejnou mincí, „Budííčeeeek“ musel být slyšet až v Karlových Varech. A jelikož jsme se tam nechtěli moc zdržovat, sbalili jsme si svých pět švestek a šest pětek a odpluli na vodě, která připomínala špatné kakao. Dle Zipových správných odhadů sice občas sprchlo, ale jinak byl nádherný den. Skoro bez mráčků a vrásek jsme překonali dva jezy a už jen dosplouvali k Hubertusu. Přes řeku dopravili celý tábor, postavili stany, vylezli z pod deky a naskákali do řeky. Splutí cvičné peřeje ve vestách bylo jako lepší tobogán, odvážlivců bylo jen několik zato však jeli hned několikrát. David, Kubové, Blábol, Ondra, Citrón a Question v rozhovorech potvrdili, že to bylo žůžo!

Den pátý: Výlet do Karlových Varů

Krásný den začal později než bylo zvykem, protože jsme ale nejeli po proudu, nikomu to nevadilo. Po snídani jsme vyrazili do Karlových Varů po nákupech a na kukandu. Cestou sice zapršelo, po zbytek výletu už ale bylo fajně. Z výletu jsme se vrátili jak jinak než pozdě, sice málem limuzínou ale málem je nanic. Vedle nás se zatím usídlili Novoměšťáci, kteří nám dělali chutě smaženým sýrem. Vytáhli jsme proto kuřečí maso, pěkně ho naložili a nakonec jsme se smáli my. Teda pokud to někomu plná pusa dovolila. Zpívánky u ohně nás poslaly do hajan než bys řekl Film festival!

Den šestý: Hubertus (169,6) – Vojkovice (151,2)

Ráno naše sousedy zastihli bohové vod a moří, Neptun s Poseidonem. Když už tu byli, poprosili jsme je, zda by nepřijali i naše plavčíky a nepokřtili je. I když se Třeboňovi, Citrónovi, Kubovi a Dominikovi moc nechtělo, pokřtěni byli a úspěšně vstoupili mezi mořské vlky. Po snídani a převezení tábora přes řeku jsme nastoupili do lodí a zůstali stát. Organizátor závodu singlů a deblů rozhodl, že se nikam nejede. Slíbil 10 minut, po 20 jsme naštvaní Hubertus projeli i přes jeho klení a pluli směr Vojkovice. Cestou jsme překonali dva jezy. Po většinu cesty jsme proplouvali skrz pěkné peřejky, cesta nám pěkně ubíhala, kupodivu ani jednou nesprchlo. V kempu jsme byli „ocejchováni“ růžovými náramky a za všeobecného veselí strávili hezký večer u společenských her a u ohýnku s kytarou.

Den sedmý: Vojkovice (151,2) – Klášterec nad Ohří (133,2)

Poslední den plavby začal jedním cvaknutím, během plavby se už však vykoupat nikomu nepodařilo. Příjemný oběd na soukromé louce nabudil kluky na odpolední peřejky a posledních 18 kilometrů plavby si všichni užili. Po příjezdu do postavených stanů se sušilo, povídalo, melounovalo a zahrála se i čutaná. A jelikož jsme byli zpocení, večerní koupání bylo očisťující i osvěžující. Spát jsme šli poměrně pozdě, nebylo kam spěchat. Všichni usínali s myšlenkou zítřejšího přesunu na tábořiště ve Stvolínkách, kde den osmý začínala stálá část tábora zvaná „Cesta kolem světa za 80 dní“.

Fotky naleznete v oddílové fotogalerii.

Sepsal Question