Začínáme

Naše čtyřčlenná expedice do Nové Anglie začala ve dvě hodiny ráno středoevropského času, kdy nás Hypův táta poskládal do auta a odvezl na letiště. Odbavili jsme se a hurá do Frankfurtu. Tam jsme nakonec přečkali asi šest hodin, neb let do Bostonu byl o 40 minut zpožděn. Do destinace však po 7 hodinách a 20 minutách přiletěl včas. Holt LH neznamená to samé co ČD.

Poté, co jsme byli i posledním úředníkem vpuštěni na výsostnou půdu Spojených států Amerických, jsme zamířili do autopůjčovny a poté hurá na sever. Do cca 250 mil vzdáleného Bradfordu, kde máme základnu v kempu Roaring Brook Camp for Boys. Přijeli jsme v 11 večer, což znamená nějakých 27 hodin cestování.

Den druhý (2. 7. 2010) – Pemigewasset Wilderness

Prospali jsme se až do příjemných devíti hodin, ikdyž ranní slunce nás budilo průběžně od nějakých pěti. Prohlídli jsme si krátce kemp, pozdravili se s jeho osazenstvem, aby nás nepovažovali za nějaké vetřelce, potkali zde dva našince, kteří pracují jako instruktoři lezení a kovařiny/práce se dřevem. Holt my češi jsme tu prostě oblíbení.

Bez dalších okolků pak následuje příprava na první třídenní tůru místními White Mountain National Forest. Zbalili jsme potřebné osobní věci, zapůjčili vybavení z kempu a vyrazili k horám.

Samotnou tůru začínáme po obědě asi kolem třetí hodiny odpolední. Na první den máme v plánu relativně krátkou vzdálenost a to cca 7 mil. Jen pro představu, místním terénem, pokud není příliš strmý nebo příliš zašutrovaný, se s batohy pohybujeme rychlostí kolem 2 mil za hodinu. Prošli jsme tedy průsmykem Carrigan Notch a zakempovali kousek od horské bystřiny, která má osvěživě ledovou vodu. Po večeři následuje zasloužený spánek.

Den třetí (3. 7. 2010) – Pemigewasset Wilderness

V plánu je malý okruh v délce zhruba 17 mil. Vstáváme v sedm a zhruba za hodinku vyrážíme. Polovina trasy vede přes místní mokřady a bažinky, samozřejmě po udržované cestě, takže minimálně padáme do bahna. Zip si narozdíl od včerejška již přezul sandály a tak jde normálně v botách. Cestou ztrácí nůž a když podle časových razítkách na fotografiích zjišťuje, že by to nemělo být dlouho, vydává se na průzkum. Vrací se asi po 40 minutách i s nožem.
Místo na oběd nalézáme opět u potoka, takže se zároveň chladíme a sluníme. Odpočíváme asi hodinku, protože nás pak čeká zhruba polovička okruhu. Ta je opět víceméně celá podél vody (Thoreau Falls Trail) a tak mírně klesáme. Kolem sedmé večer docházíme na místo, kde opět rozbijeme tábor. Vzhledem k tomu, že ani předpověď a ani pohled na oblohu (což v „Bílých horách“ nemusí vůbec nic znamenat) nenaznačují ani kapku deště, tak ani neroztahujeme plachtu. Prostě klasika pod širákem. Spát jdeme již o půl deváté.

Den čtvrtý (4. 7. 2010) – Mt Carrigain 4700ft

Na parkoviště k autu nám zbývá asi 7.2 mil. Nicméně v cestě nám na druhé míly stojí Mt Carrigain s nadmořskou výškou 4700 stop. Poslední naše tábořiště je ve zhruba 2000 stopách, takže nás na necelých dvou mílých čeká převýšení cca 820 metrů po velmi strmém kopci s velkými šutry.
Nicméně celý udýchaný výstup nám s několika přestávkami trval hodinu a půl. Odměnou byl výborný rozhled po celém širokém okolí. V dálce jsme v mraku zahlídli i Mt Washington, který nás čeká ve středu.

Sestup byl docela náročný, protože byl dlouhý a na zádech „plná polní“. Nicméně jsme se kolem druhé hodiny dostali k autu, dali si osvěžující koupel v bystřině a vyrazili zpět do kempu. Cestou jsme si zakoupili suroviny na Hot Dogy a Marshmallows, abychom večer mohli stylově oslavit Den Nezávislosti.

• Mapky tras (a případný další popis) a další fotografie doplníme po návratu, takže někdy v srpnu (v 5. části).
• Také zde pravidelně vychází NT, takže bude přílohami též po našem návratu.
• Předpokládané další pokračování v pátek 9. 7. po návratu z Presidential Ran­ge.